Ahoj :) Jmenuju se Míša a v době, kdy píšu tento článek, mi je 25 let. Mám čerstvě narozenou prvorozenou dceru Lauru a rozhodla jsem se, že právě teď je ten správný čas, který můžu konečně věnovat sobě a svému zdraví. Tento článek píšu tak trochu i sama sobě, abych si jednou vzpomněla, jak mi bylo, kdo jsem byla a jak velký kus cesty jsem zvládla zdolat i se všemi těmi životními překážkami a zároveň radostmi.
Ještě v roce 2012, kdy jsem dokončila bakaláře na vysoké, jsem vůbec neřešila co jím a už vůbec ne v jaké kvalitě. Sem tam mě přepadly návaly typu, že bych měla trochu shodit a zpevnit se do plavek, ale ve skutečnosti jsem nikdy nezačala u jídla, ale pohybem. Už od mala jsem byla vedena ke sportu (díky mami a tati za to) a tak jsem byla zvyklá vydávat spoustu energie ať už gymnastikou, atletikou, basketbalem, plaváním nebo prostě běháním. Jenže znáte to, život na vysoké se vám tak trochu obrátí :) Můj veškerý čas na sport šel stranou na úkor školy, věčného cestování mezi Prahou a tři hodiny jízdy vlakem vzdáleným rodným městem, práce, brigád a samozřejmě času s přáteli. A tak jsem skončila u hodiny thaiboxu týdně a "běhání" na place jako servírka. Jenže s tímhle uspěchaným životním stylem jsem nezměnila své stravovací návyky. Jasně, kupovala jsem si sice potraviny typu light, méně cukru, s nálepkou celozrnné, ale zanedbávala jsem obědy, jedla málo masa a všeobecně kvalitních bílkovin a pak to doháněla o víkendech smažákem nebo haluškami s bryndzou v práci. Přičteme k tomu spoustu stresu ze školy, hormonální antikoncepci, špatně podanou vakcínu proti rakovině děložního čípku a na problém je zaděláno.
Vlastně to zpětně nemohlo proběhnout ani jinak. Po ukončení bakaláře jsem odjela na dva týdny cestovat do Itálie. Ležím si po víkendovém běhání po Římě na pláži v Rimini a zakusuju se s chutí do broskve, koupené v tamnějším supermarketu. Kousla jsem si dvakrát! Pak mi natekly rty a dásna takovým způsobem, že mi otok zmizel až následující den. Doprovázeno svěděním, červenými fleky v okolí úst. Nepomohl ani Zyrtec, který jsem u sebe mívala vždy kvůli pylové alergii a častému svědění očí. Od té chvíle v Itálii jsem cítila alergickou reakci na nespočet druhů ovoce v syrovém stavu (primárně peckovice, malvice), alkohol a taky na výraznější koření. Postupně se alergie projevovala i u ořechů, pšenice, žita, mrkve, celeru. Další dva roky na vysoké jsem pátrala po příčině, byla jsem u kožních, alergologů, ale vždy jsem dostala stejnou odpověď: "Bohužel Vaše pylová alergie se rozšířila a zkřížila s potravinami. Nechte si podat vakcíny, aby se Váš stav nezhoršil a "stabilizoval se" (tohle znělo vždy strasně nejistě). Možná kdybyste dostala vakcíny proti pylovým alergiím jako dítě, tyto reakce by se dnes u Vás neobjevily. No a musíte se samozřejmě vyvarovat všem potravinám, na které alergickou reakci cítíte."
Mně tenkrát proběhlo hlavou jenom: "Vážně? Vakcíny? Už nikdy si nekousnu do jablka, do mrkve? WTF?"
Dobrá, tenkrát jsem o vakcínách v jeden moment vážně uvažovala - jen aby mi to konečně pomohlo od kožních problémů, které alergie přinášela a v podstatě nikdy za celé dva roky zcela nevymizela. Nicméně jsem od doktorů nedostávala odpověď proč. Jelikož jsem před sebou měla téměř rok, než by mi mohla být první vakcína podána (vpichuje se vždy na podzim), začala jsem hledat odpovědi jinde - od knih a informací na internetu jsem se dostávala postupně k úplnému základu - k jídlu. Zároveň jsem v tu dobu otěhotněla a to mé zdravější stravování jen podpořilo. A samozřejmě jsem věděla, že se na vakcínu s miminkem v bříšku nebudu moct dostavit. Takže spokojená, těhotná jsem dál pátrala po informacích, mezi tím jsem se snažila postupně omezit lepkové potraviny, peckovice, malvice, syrovou kořenovou zeleninu, ořechy.. (jak mi bylo doporučeno). Dělala jsem si spoustu ovocno-zeleninových smoothies k snídani, jedla plno datlí, dělala různé raw dezerty bez ořechů.. A začala jsem se zajímat především o kvalitu potravin včetně masa, co je v mém v okolí k dostání. Byla jsem inspirováná knihami jako The Body Book, Deliciously Ella, Coconut Oil a nespočtem blogů. Vyhlídla jsem si také tu věhlasnou knížku Jídlo na prvním místě, na kterou jsem tak častokrát narážela. Kožní reakce se během celého těhotenství občas projevily, pak zase zmizely. Dle doktora jsem měla ukázkovou krev a že bych mohla být vzorem všem nastávajícím maminkám. Což mě samozřejmě těšilo, ale víte co, prostě ty vyrážky se pořád čas od času objevovaly... A já dál nevěděla přesně PROČ a už ani PO ČEM. Nejsilnější okamžik, kdy jsem si uvědomila, že bych měla být důslednější, že bych tomu procesu měla rozumět víc do hloubky, nastal až v porodnici. To víte, každý mi nosil čokoládky a bezlepková strava, kterou jsem měla nahlášenou se neskládala úplně z talířů zeleniny, zdravých tuků a vybraného ovoce, které by mi nevadilo.. No a do toho ty poporodní hormony, že? Takže vyrážka se objevila téměř okamžitě, stejně tak ekzém na rukách. No a to je to poslední, co si přejete řešit a z čeho chcete být ve stresu, když máte vedle sebe to úžasné malinké stvoření <3
Porodila jsem na konci října 2015 a k Vánocům si pořídila (konečně) tu vyhlídnutou knížku Jídlo na prvním místě. Přelouskala jsem ji téměř okamžitě. A díky ní jsem zcela zásadně změnila svůj pohled na potraviny. Konečně jsem totiž dostala odpověď proč! A dostala naději, že se budu moct zase s chutí zakousnout do jablka, meruňky, mrkve a ořechů!! A to jenom tím, že změním své stravovací návyky úplně od základu. Kniha Jídlo na prvním místě pojednává o paleo lifestylu, vysvětluje mechanismy v těle, důležitou funkci hormonů a vliv potravin na naše zdraví. Rozhodla jsem se také, že se hned vrhnu na program Whole30 (Co je program Whole30?), ke kterému autoři knihy ke konci vybízejí. Program funguje jednoduše jako takový nutriční restart pro vaše tělo a trávení, ke kterému dojde během 30 dní. Omezení pro kojící mámy žádné nebylo, naopak jsou v knize pro ně doporučení. Takže jsem byla šťastná, že nemusím na nic čekat a opravdu můžu začít hned.
V tu dobu jsem kojila pravidelně po třech hodinách včetně v noci. A i když jsem si to neuvědomovala, měla jsem velký energetický výdej. A ten jsem "doháněla" především v noci, kdy jsem měla neukojitelný chutě vyjíst klidně celou ledničku a nebo minimálně špajzku s datlemi. Vlastně, ty chutě jsem měla i přes den :) Divoký hormony!
Těžké ale bylo přesvědčit manžela a rodinu, že je má plánovaná změna jídelníčku vážně bezpečná i v době kojení. Velkým argumentem ale pro mě bylo, že mi má program pomoci zkrotit hormony, zlepšit/odstranit mé kožní problémy, docílit 3 velkých jídel za den a nemít mezi nimi ty nezkrotné chutě na něco dalšího - převážně špatného.. A tím vším naopak podpořit tvorbu mateřského mléka. Kojení bylo pro mě téma samo o sobě. Byla jsem ze začátku pořád nervózní, jestli mám MM (mateřského mléka) dost, do toho jsem prodělala dvakrát za sebou zánět a to vám na pohodovém kojení jenom ubírá.. Prostě jsem se chtěla hodit více do klidu a přesně to jsem si od programu Whole30 také slibovala.
A abych byla ve svém snažení vážně důsledná, založila jsem si tento blog. Jako takový můj malý deník, food deník. Tak sledujte mou cestu a mezitím se nechte inspirovat mými recepty.